Daleký domov Brixii
Nejtěžší loučení
Po víkendu jsme měli ještě další dny navíc, než si přijeli majitelé pro poslední holčičku Brixií. Chvilkama jsem si říkala, že uhlídat venku dvě cácorky je daleko horší než všech sedm. Venku byli neustále v patách svých rodičů, čímž se naučili chodit na spodní zahradu, kde se dokázali dokonale před námi schovávat. Arinka odchod svých potomků nesla velmi těžce, již v neděli začala produkovat neskutečné množství mléka, kdy to vypadalo, že jí mléčné žlázy explodují. Naštěstí nám náš pan veterinář po telefonu ochotně poradil, přesto, že byla neděle. Pro Brixií Beauty queen si přijeli ve středu majitelé ze Slovenské republiky od Košic. Jejich zpáteční cesta trvala cca 7 hodin, ale Brixií ji zvládla na jedničku, doma na ní čekaly dvě slečny 12 a 14 let. Přesto, že nás dělí více km, věřím, že jí uvidím a ne jen na fotkách. Brixií přejeme ti plnohodnotný psí život jaký retrievrovi náleží. Měj milující páníčky a buď jím po boku tím nejlepším psím společníkem jako ostatní tvý sourozenci.
Arinka s Kennym po týdnu pochopili, že Beira Beauty queen je naše a nikam nepůjde. Po konzultaci s panem veterinářem jsme se opět začali věnovat honům drobné zvěře (bažanti), začali jsme jezdit 2x někdy i 3x týdně na hony Orlík nebo Vysoký Chlumec, což velmi baví nejen Arinku a Kennyho, ale i mě. Vždy je tam prima parta lidí, kteří společně vytvoří úžasnou atmosféru celého dne.