Jediná holčička, která se narodila ve Vrhu "C" Caramell Carrie zůstává ve své rodné CHS. Našim dospělákům to zatím ještě nedochází, že Carrie nikam nepůjde, a tak, jakoukoliv návštěvu našich kamarádů, řeší tím, že Carrie odhánějí od ni pryč, zastupují jim cestu, byť jen k pohlazení malé Carrie.

Naše malá princezna, ale už moc dobře ví, kde je její místo, mezi dospěláky.

Přišel den, který nám ukončí naší pohádku Vrhu "C". Poslední chlapeček Cooper odjiždí . Nový majetelé si přijeli pro svýho chlupáčka odpoledne, neboť jejich cesta je také daleká. Beira věděla, že jedno z jejich miminek opět odjede. Během našeho rozhovoru Beira vykázala Coopra a Carrie do rohu pod pergolou a sedla si před ně, kde je hlídala a snažila se je schovat. Nikdy nezapomenu na její smutné oči, když jsem jí vzala Coopra a podala ho jeho nové rodině. I já jsem poslední loučení těžce nesla, věděla jsem, že to nesmím zbytečně prodlužovat. Coopříku přejeme Ti krásný, dlouhý a plnohodnotný psí život po boku milující rodiny a buď jim tím nejvěrnějším parťákem do pohody i nepohody jak se na retrievera sluší a patří.

Po odjezdu Cira bylo u nás opět smutno a tak se syn s přítelkyní rozhodli, že vezmou chlupáče společně s maminkou Beirou na procházku u nás za barák, kde máme velké louky s remízky jehličnatých stromů. Carrie a Cooper byli z procházky nadšení, běhali a schovávali se ve vysoké trávě, hráli si s borovými šišky a prozkoumávali nové okolí. Po návratu domů usnuli. Večer málo jedli a neustále hledali svého sourozence Cira. Beira se snažila svolávat svá psí miminka.

V sobotu v dopoledních hodinách si přijeli nový majitelé pro dalšího chlapečka Cira. Jeho nový domov je ve Švýcarsku. Ciro odjel se svou novou rodinou autem, cesta trvala dva dny, kterou zvládl  na jedničku. Díky Cirovi jsem zjistila, jaká veškerá povolení musí být pro vycestování štěňátka do třetí země, a že jich zrovna není málo. Ciroušku přejeme Ti  krásný, dlouhý a plnohodnotný psí život po boku milující rodiny a buď jim tím nejvěrnějším parťákem do pohody i nepohody jak se na retrievera sluší a patří. 

V pátek nám odjeli první štěňátka a mi pociťovali velké změny u zbývajících sourozenců a velkých psů. Chlupáčci špatně jedli, málo si hráli, skoro celý den prospali a smutně koukali. Beira se snažila svým broukáním svolávat chybějící chlupáče. V pondělí se to začalo vracet do starých kolejí, opět lumpačí a jsou veselí. Ke hraní nepotřebují hračky, stačí obyčejný plastový květináč a o zábavu na dlouhou dobu je postaráno. Ve středu jsem vyndala poslední dvě deky, ve kterých se váleli, prali a nakonec vždy usnuli. 

A jak to tak v pohádkách bývá, každá jednou končí, stejně jako ta naše. V pátek 21.8. v dopoledních hodinách si přijeli nový majitelé pro chlapečka Coudyho, v odpoledních hodinách pro Calvina a navečer odjíždí i Cameron. Coudíčku, Calvinku a Cameronku přejeme Vám krásný, dlouhý a plnohodnotný psí život po boku milující rodiny a buďte jim těmi nejvěrnějšími parťáky do pohody i nepohody jak se na retrievera sluší a patří. 

V týdnu jsem vyndala chlupáčkům deky, aby je společně s maminkou provoněli. Tento úkol zvládli na jedničku. V dekách se váleli, přetahovali o ně a nakonec v nich unuli. Chtěla jsem také vyzkoušet jejich lovecké pudy ještě než odejdou do nových domovů. Nejprve jsem jim dala spárek (část nohy od srnce/srny), poté srstnatého damíka (zajíc) a nakonec jsem vyzkoušela teplou pernatou zvěř (holuba). Vrhli se vždy na danou věc, přetahovali se o ni, někteří i vrčením obhajovali svou kořist,  každý to chtěl mít jen pro sebe. Jejich lovecká vášeň po svých rodičích a prarodičích se opravdu nezapře.Ve čtvrtek nás navštívili Maruška a Jarda Machovi, majitelé Chrise (tatínek našich štěňátek), společně s paní Lenkou Haklovou chovatelka Chrise ( CHS z Liblických rákosin). Přivezli našim chlupáčkům dárečky do nových domovů (pamlsky a uzlíky). Děkujeme  Vám moc za milou návštěvu a za pomoc při focení neposedných raubířů. Fotečky jsou opravdu nádherné.

Poslední týden se všemi chlupáčky a nám začíná být smutno. Strašně rychle to s nimi utíká. Jsou to malé chlupaté bílé kuličky, které sice zlobí, ale dávají nám úsměvy do tváří. A nám nezbývá nic jiného, než vše připravit a dárečky na cestu do nových domovů přichystat. Den ode dne je u nich znát, lumpačí, moc dobře ví, kam smí a kam ne, ale přesto to zkouší a pak začíná z jejich strany hra : "Když sem nesmíme, chyť si nás." Dny, kdy půl dne prospali,  jsou již dávno pryč, na spánek přes den není moc času, co kdyby jim něco uteklo. A jejich denní aktivita.... díry pod thůjema, likvidace jednoho záhonku, mordování jejich maminky Beiry. Povel " jdeme papat " je nade vše, v tu chvíli vyběhnou ze svých skrýší, zanechají svých činností a honem rychle ať jsme první. V tomto týdnu budeme dělat ještě společnou fotku všech raubířů a pokusíme se je znovu vyfotit ve výstavním postoji.

O víkendu bylo krásně, a tak jsme je vzali v sobotu i neděli k vodě. Jízdu autem zvládli na jedničku. Seznámení s vodou nebylo úplně špatné, ale více než voda se jim líbil bordel na břehu rybníka a bahno, ve kterém se " rochnili " domů jsme odjížděli černí a smradlavý. Jejich bahenního a rybího ozónu jsme využili a po večeři jako dezert dostali velkou syrovou rybu sardinku, neboť šprot byl pro ně jen pamlsek, do kterého 2x kousli a zmizel jim v bříšku. Venku zjistili, že má výběh suchozemská želva, která jim nedá klidu. V sobotu naši chlupáčci zažili již po druhé bouřku, byli jsme s nimi venku pod pergolou a opět je musím strašně pochválit, vůbec jí neřešili, jen opět lítali v dešti a rochnili se v zemi na zničeném záhonku kytek.

V tomto týdnu nás navštívila paní vetrinářka Libuška, která naše psí miminka prohlédla, zkontrolovala zoubky, bříško, u kluků varlátka a poslechla srdíčko. Poté všechny naočkovala, načipovala a natetovala. Vše měla dokonale připravené, takže to bylo velmi rychle hotové. Chlupáčci to zvládli na jedničku, během minutky ani nevěděli, že se jim něco dělo a opět začali lumpačit. Já hned druhý den odjela do Prahy za paní Dvořákovou na plemennou knihu ČMKU, se všemi potřebnými doklady pro vystavení průkazu původu (PP), tak snad stihnou PP přijít než nám raubíři začnou odcházet do nových domovů. Večer dostali na kousání kostičku z bůvolí kůže obalenou sušeným kuřecím masem.

V tomto týdnu nám přišli z ČMKU (plemenná kniha) přidělená tetovací čísla. Další týden budeme štěňátka očkovat, čipovat, tetovat a paní veterinářka vystaví všem štěňátkům europas. Chlupáči nám rostou jak z vody, den ode dne jsou větší a větší. Poznali jsme,co to je bouřka, kdy se nám nejvíce líbilo běhat v dešti a vzápětí se válet v záhonku. Velmi dobře víme, k čemu se používají zoubky, paničce pomáháme zkracovat květiny, thůje a další rostlinky, má z nás velkou radost. V pondělí, kdy nám bylo 6.týdnů, dostali jsme tentokrát již půl tabletky na odčervení. Z masíčka již jíme úplně všechno, hlídáme si i čas, který dokážeme paničce připomenout a když náhodou máme jinou práci jako je aranžování květin, stačí slyšet "papání" a to byste měli vidět jak umíme rychle utíkat.

V denním koloběhu s chlupáčema jsem nestihla ani napsat, jaké pokroky naši raubíři za týden udělali. Každý den ráno, jdou naše mimina hned ven, kdy na ně dohlíží Beira, Arinka a Kenny mezi tím než jim připravím jídlo. Pokud je hezké počasí jsou celý den venku, kde se jim opravdu líbí, prozkoumávají okolí, zahradničí a schovávají se, aby mohli tropit lumpárny. Perou se mezi sebou a dokazují si, kdo je silnější. Babička Arinka je učí výchovou, co si můžou dovolit k ostatním pejskům a co ne. V neděli celý den u nás pršelo, tak malý raubíři, šli ven jen, aby se proběhli a vykonali svou potřebu, domů se jim moc nechtělo, neb běhat venku za deště a válet se v záhonku bylo zajímavější. Tím, že mají k dispozici venku celý prostor, bez jakékoliv ohrádky, je kolikrát velmi náročné, všechny sehnat dohromady. Doma nechtějí být v porodní bedně, ne že by jim byla malá, ale oni jsou opravdu průzkumníci, kteří okupují celý obývák, kuchyň a chodbu.Tak jak moc jsme si přáli, aby už koukali, následně běhali a byla s němi nějaká zábava, dnes jsme všichni rádi, když aspoň na chvíli usnou.

V tomto týdnu  se nám všem prořezali všechny zoubky, takže zkoušíme k čemu je vlasně máme. Pereme se sourozenci a s plyšáky, zkoušíme to i na maminku, ale ta nás raději olízá. Ráno když se najíme, panička nás vezme hned ven, kde máme vykonat velkou potřebu, tím jsme se naučili, že kakat do pelíšku ani na podložku se nemá. Celý den trávíme venku, líbí se nám kytičky, bylinky, větvičky, které se snažíme trošičku zakrátit, když se začne stmívat  odnáší nás do pelíšku domů. V týdnu nám panička opět stříhala drápky, aby jsme neškrábali naší maminku. První výstavní postoj jsme prý docela zvládli, přesto že se nám nechtělo stát, tak jak si nás panička aranžovala, ale za to tavený sýr měla výborný. V pondělí, kdy nám byli 4.týdny, jsme opět dostali žlutou a docela dobrou pastu (na odčervení). Teď už víme jak chutná kuřecí a krůtí masíčko, ze zeleniny známe okurku, cuketu, ledový salát, čínské zelí a jako pamlsek jsme dostali kousíček banánu.

V druhém týdnu jsme již všichni koukali, a začali se více stavět na nožičky, byly ale neposlušné, moc nás nechtěli držet. Vše se den ode dne zlepšovalo, dnes ve svém pelíšku dokážeme, pěkně lumpačit, štěkáme, vrčíme a hrajeme si se sourozenci a s plyčáčky. V sobotu a neděli se na nás byli podívat naši nový páníčci. V neděli odpoledne nás panička vzala na chvíli ven, kde se nám moc nelíbilo, protože to bylo pro nás cizí prostředí. V neděli panička zjistila, že se nám prořezávají první zoubky. Dnes jsme byli po druhé venku, kde jsme to už znali,  a tak  jsme začali prozkoumávat okolí, ochutnali travičku a pak únavou usnuli. Také jsme dnes dostali první rýžovou kašičku, jenže jsme to neuměli jíst z připravených mističek, tak jsme měli víc kaše na sobě než v bříšku. Po druhé už jsme věděli kam ta dobrota patří,  pořádně jsme se napucli, že ani mamince Beiře jsme toho moc na vylízání nenechali.

V sobotu jsme začali pomalu otevírat očíčka, dnes už vidíme všichni a tím jsme začali prozkoumávat okolí. Nožičky nás sice ještě moc neunesou, ale velmi dobře ovládáme plazení a o to rychleji najdeme svojí maminku, která když si naplníme bříška mlíčkem a usneme, odejde s paničkou ven. Za 2 hodiny se k nám, opět vrátí, aby nás zkontrolovala, dala nám napapat a namasírovala bříška. Už je s námi i trošičku zábava, ale protože jsme ještě hodně malinký, všechno nás rychle unavý a tak spokojeně usneme. Také nám panička musela ostříhat drápky, aby jsme naší maminku moc neškrábali, když se pereme o cecíky. Zítra se budeme prý vážit už ráno, aby jsme dostali nějakou dobrotu ...odčervovací pastu.

Dnes je nám 1.týden, zatím žádná zábava s námi není. Hodně spíme, ale hlavně jsme neustále u maminky a pijeme mlíčko, kterého má maminka dost, což je vidět i našich váhových přírůstkách. Přesto, že ještě nekoukáme, maminku vždy dobře poznáme, když se k nám vrátí z venku, kam jí panička posílá, aby si od nás aspoň chvilku odpočinula, neboť tvrdí, že z nás jinak budou koule. Beira se o svá psí miminka vzorně stará, čistí je a masíruje plná bříška. Abych nezapomněla : Arinka s Kennym se tak stali babičkou a dědou malých chlupatých kuliček.

Začátek naší pohádky

Od středy 24.6. jsem Beirunce začala 2x denně meřit teplotu. Pohybovala se kolem 37,3 - 37,9 C. V neděli večer teplota klesla na 36,9 C a tak jsem si myslela, že by se štěňátka mohla v průběhu noci narodit. Omyl, Beira se připravovala na následný porod, a tak jsme spolu celou noc nezamhouřili oko. V pondělí byla již dosti vyčerpaná, a tak jsem přemýšlela jak jí pomoci, aby se aspoň na chvilku prospala. Nakonec jsme strávili celé dopoledne venku pod pergolou, kde opravdu usnula a já mezi tím ostříhala Kennyho. Kolem 15 hod začal vlastní porod. První štěňátko pan hnědý přišel na svět kolem 17 hod, další kluci se rodili velmi rychle, ani jsem malé chlupáčky nestíhala usušit a už se dral na světě  druhý a vzápětí třetí kluk. Poté si Beira dala cca půl hodinovou pauzu na načerpání sil, narodil se opět chlapeček, v pořadí pátého psího miminka byla konečně holčička. Doufala jsem v další holčičky, ale osud to chtěl jinak, po dlouhé 2 hod pauze ( chvíli po 21 hod) se narodil poslední chlapeček pan šedivý. Náš konečný stav 5 kluků a 1 holčička. V pondělí hned v ranních hodinách, jsme navštívili paní veterinářku, aby Beiru prohlédla, udělala sono a mohla nám tak říci, že  je v naprostém pořádku a můžeme tak ujíždět domů za miminkama. A tím začíná další etapa naší již třetí pohádky. Teď už si jen přát : Beirunce dostatek mlíčka, zdravá a krásná miminka a v poslední řadě ty nej budoucí páníčky.